ÚvodVidea / Tomáš Glanc: ruská...

Tomáš Glanc: ruská performance mezi pravoslavím a aktivismem (27. 4. 2015)

Třetí večer rusisty Tomáše Glance (Universität Zürich) z přednáškového cyklu Živé duše: aktuální ruská kultura a její české souvislosti. Performance a happening se v Rusku vyvíjely svérázně a autenticky. Co z avantgardních kulturních excesů padesátých a šedesátých let patří do dějin performance, zůstává otevřenou otázkou. Od té doby se ale umění mimo výstavní prostory stává kontinuálním a vlivným. Paradoxně přitom za jeho prvními projevy stojí členové skupiny Dviženije (Pohyb), kteří svou subverzivní imaginaci dokázali propojit se zakázkami pro 50. výročí říjnové revoluce (1967). V postsovětském období se často divoké performance stávají výkladní skříní současného umění a vrcholí akcemi skupiny Pussy Riot, která se dočkala celosvětové pozornosti. Může si performance zachovat svébytnost, nebo se stává rukojmím médií a politiky?

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980

Václav Havel: Zápisky obviněnéhoHavel—Prigov a česká experimentální tvorbaZdeněk Lukeš: Praha Václava Havla