ÚvodVidea / Petr Borkovec: I tento den...

Petr Borkovec: I tento den bude součástí příběhu (7. 5. 2015)

Autorské čtení z připravované knihy povídek Lido di Dante a druhého, rozšířeného vydání sbírky Milostné básně. „Plážové parkoviště bylo osvětlené až po rododendronový pás, v němž svit mizel. Trochu dál, už v černé vodě, se ozýval smích a opilá angličtina; viděl jsem je přes den: dvě Němky a tři Italové. Ty dvě tlusté a staré přesně tak, aby z nich malé množství neřesti (stačí trochu jinak protáhnout chodidlo, trochu výš zvednout nohy, dělit svou pozornost mezi dva a hlídat, aby porce byly vyrovnané) udělalo nádherné, prostě nádherné souložnice.“

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980