Večer se koná ve spolupráci s Tibetskými listy.

Jan Vaněk (*1957 Tábor) je výtvarník, člen skupiny Pilky (Radek Brož, Roman Dvořák, Roman Trabura), působící na české výtvarné scéně v osmdesátých letech. Sám výtvarný autodidakt vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Českých Budějovicích. Kromě společných výstav skupiny Pilky byla jeho tvorba zastoupena např. v roce 1989 na legendární výstavě Popis jednoho zápasu. Česká výtvarná avantgarda 80. let, manželů Ševčíkových. V současnosti pracuje jako stavební technik.

Výstava obrazů Jana Vaňka z přelomu osmdesátých a devadesátých let není jen ohlédnutím se za minulostí. Jeho velká abstraktní plátna nemají nic společného s abstrakcí ve smyslu odhlížení (abstrahování) od skutečnosti ani s abstrakcí, která experimentuje s barvou a podložkou jako médiem.

Jan Vaněk ve svých malbách pracuje s ryze křesťanskými symboly, s křesťanskou symbolikou barev. Dalo by se říci, že každý jeho obraz je autorovo krédo, vyznání víry, které je vyjádřeno moderním jazykem protínajících se vertikálních a horizontálních linií či překrývajících se barevných ploch. Ačkoli si pro své vyjádření zvolil abstraktní řeč geometrických tvarů, nedokonalost lidského světa je v ní přítomna skrze autorův rukopis, jenž odporuje strojové preciznosti. Přítomnost lidského prvku je zvýrazněna vrypy a šrámy, nechtěnými zásahy do obrazové plochy vzniklými časem, jež obohacují plátna o další významovou rovinu.

Na ústředním obraze Krev a voda zásah do černého čtverce (středu latinského kříže s modrými a červenými rameny) umocňuje symboliku nicoty a smrti člověka. Odkazuje tak ke Kristově ukřižovanému tělu, z jehož probodeného boku vytryskla voda a krev, jež pomyslně stéká v několika pramenech po ploše plátna. Téma lidské nesmrtelnosti, jejíž je kříž symbolem, je přítomno i v ostatních dílech. Na malbě Vzkříšení se od tmavého horizontu zvedá k nebi rozšiřující se kužel světla, žluté barvy, která symbolizuje splynutí s Bohem.

Jan Vaněk již několik let nemaluje. Na jeho výtvarnou tvorbu upomíná mariánský obraz v průčelí jeho domu v Horních Hrachovicích na pomezí jižních Čech a Vysočiny, kde žije v ústraní se svou rodinou vzdálen jakémukoliv uměleckému provozu. Jeho obrazy z přelomu osmdesátých a devadesátých let vypovídají o autorově střídmém a poctivě formulovaném postoji nejen ke své víře, ale i ke světu samotnému.

Marianna Placáková

Fotografie ze serveru novinky.cz

Krystyna Krauze absolvovala studium na katedře dokumentaristiky pražské FAMU, je překladatelkou a propagátorkou českého dramatického umění v Polsku. Vydala tři antologie českého dramatu. V 80. letech se angažovala v polském opozičním hnutí. Od roku 1988 působila v Československo-polské solidaritě. Účastnila se demonstrace 17.11.1989, dva dny nato byla deportována z ČSSR s razítkem „nežádoucí osoba“. V letech  2008 až 2011 byla zástupkyní ředitele Polského institutu v Praze.

Jacek Petrycki byl kameramanem nejznámějších filmů z proudu tzv. kina morálního neklidu, mj. Klid a Amatér Krzysztofa Kieślowského. V sedmdesátých letech, kdy převládalo těžké a statické filmařské vybavení, se snažil oživit snímky vlastní technikou, která spočívala v používání delšího objektivu a účelové neostrosti prvního plánu. Jako kameraman spolupracoval s generací polských dokumentaristů, kteří začínali tvořit na přelomu 60. a 70. let. Angažoval se politicky jako tvůrce dokumentárních filmů věnovaných „Solidaritě” a také situaci v Čečensku, Rusku nebo Kosovu. Byl kameramanem řady filmů Agnieszky Holland.

Slavnostní uvedení se uskuteční ve spolupráci se společností Artcam a Palácem Lucerna.

Zdroj fotografie: Artcam

Jen půl století poté, co Kryštof Kolumbus poprvé zakotvil u břehů karibských ostrovů, nežil na karibských ostrovech jediný domorodec. Velkolepé říše Aztéků a Inků se zhroutily pod španělským nájezdem doslova jako domečky z karet. O tom, co bylo příčinou tak rychlého kolapsu, debatují evropští autoři již pět století. Byla hlavním důvodem neschopnost amerických domorodců reagovat na technologickou převahu bílých dobyvatelů, nebo krutost a bezohlednost, které současní kritikové zámořské kolonizace prohlašují za inherentní vlastnosti evropské civilizace (a skutečný zdroj její expanzivní síly)? Ale můžeme vlastně porážku indiánských říší nazvat „kolapsem“, nebo se jednalo o „pouhou“ válečnou porážku, následovanou výměnou vládnoucí vrstvy? Jak daleko má v takovém případě vítěz právo zajít? Opět se dostáváme k otázce aplikování současných měřítek „spravedlivé války“ a lidských práv na historické události.

Svazek Mimo čas shrnuje všechny Mertovy písňové texty od roku 1966 do současnosti a představuje tohoto osobitého a uznávaného zpívajícího básníka. Zároveň poskytuje čtenářům i působivé lyrické svědectví o autorově životě, názorech a občanských postojích v uplynulých téměř padesáti letech.

Knihu za přítomnosti autora, jeho kytary a dalších hostů uvedou editoři Jan Šulc a Lubomír Houdek.

Večer se uskuteční ve spolupráci s nakladatelstvím Galén.

Kniha Přátelství navzdory Hitlerovi však není jen o konkrétních osudech, ale také o detektivním pátrání napříč celým světem. Dozvíme se, jaké to je, když se novinář – pátrač těší z každého nového detailu, který ho přivede na stopu dalších příběhů. A jaké to je, když objeví dávno zapomenuté tajemství a musí se rozhodnout, zda ho předá dál, nebo ho raději nechá spát.

Svazky Ezry Pounda v překladu Anny Kareninové vydává nakladatelství Atlantis  (http://www.atlantis-brno.cz/inshop/autori/pound-ezra/)