„Před půl rokem jsem popíjel vína v Argentině, ale teď jsem poloslepý jako krtek, víno nesmím, nic si nepamatuju a všechno mě děsí. Antidepresiva zabírají jen tak, abych neskočil z Nuselského mostu. Bolestné stavy, neslučitelné se životem, se změnily v otravnou, ospalou bezmoc... “

Serhij Žadan (*1974, Starobilsk, Ukrajina) je považován za mluvčího generace, dospívající během perestrojky, rozpadu Sovětského svazu a vzniku nezávislé Ukrajiny. Žadan je též originální prozaik, autor povídek a několika románů. V roce 2011 vydalo nakladatelství Fra překlad jeho povídkové sbírky Big Mac (ukrajinsky 2003). Fragmenty Žadanovy tvorby vyšly v češtině časopisecky (Host, Tvar, Plav, iLiteratura.cz, Porohy, Psí víno) a ve dvou antologiích současné ukrajinské prózy: Expres Ukrajina (Kniha Zlín, 2008) a Ukrajina, davaj, Ukrajina! (Větrné mlýny, 2012).

Viktor Karlík (*1962 Praha) je malíř, grafik, autor plastik a objektů. Kořeny jeho výtvarné činnosti sahají do prostředí undergroundu osmdesátých let. V roce 1981 absolvoval Střední průmyslovou školu grafickou v Praze. Posléze byl zaměstnán v depozitáři Sbírky orientálního umění Národní galerie v Praze, mj. jako restaurátor. Roku 1985 spoluzaložil samizdatový časopis Jednou nohou (později Revolver Revue), kde působí jako grafik a redaktor dodnes. Kromě volné tvorby a redakční práce se věnuje také knižní grafice. Jeho poslední větší retrospektivní výstava s názvem Podzemní práce se konala v roce 2012 v Západočeské galerii v Plzni.

Pod názvem Nápisy a jiné práce se skrývá výstava serigrafií, linorytů a jedné z plastik Viktora Karlíka, které byly vytvořeny během posledních osmi let a jsou věnovány často literárním osobnostem, jež autora jako inspirační zdroje doprovázejí. Ať už se jedná o portrét libeňského grafika a vizionáře (Pocta Vladimíru Boudníkovi, 2009), citáty z próz Célinových, Gombrowiczových či Musilových nebo výrok Marcela Duchampa.

Ačkoli by se mohlo zdát, že Karlíkovy současné grafické listy nemají s jeho ranou tvorbou nic společného, jejich pozadí vychází ze stejného základu. Co se týče formy, lze v jeho serigrafiích vidět předobrazy v expresionistických dřevořezech, které byly inspirovány středověkou tradicí, k níž má autor blízký vztah. Archaický ráz, elementarizace tvaru a vtip vycházející z protínání textového a obrazového obsahu jsou prvky, jež se dlouhodobě objevují v jeho bronzových plastikách a reliéfech a objektech, případně malbách.

Autorova umělecká činnost by se dala přirovnat k cestě v cyklech a mezi nimi, kdy se ve své práci k určitým tématům neustále navrací, navazuje, kombinuje. Tak se např. motiv popelnice, z níž vytvořil v roce '90 zlatistý pop-artový objekt, jakoby náhodou objevuje na těle jurodivého básníka s názvem Magor ve městě (2011). Podobnou formu má vlastně i Sprej (2009), který je na grafickém listu doplněn o záznam deníkového charakteru, jenž je spojen s oblastí pražského Smíchova. Osobní výpověď je zde spojena s výpovědí objektivního charakteru (předmět-sprej byl původně zachycen dokumentárním způsobem).

Stejně tak by se dal vnímat i umělcův výběr zobrazených a citovaných osobností. Mnohé z nich se díky autorově systematické výtvarné a redakční práci již dávno nevyskytují na periferii, ale jsou neodmyslitelně zapsány do české kulturní historie. Jako by Viktor Karlík tesal Nápisy do kamene. A náhrobků nezadržitelně přibývá.

Marianna Placáková

Připomeneme si osvěžující vlnu „malých“ divadel 80. let a jejich blahodárnou roli v tehdejším totalitním kulturním prostoru. S Petrem Oslzlým a s Evou Salzmannovou budeme vzpomínat na návštěvy disidenta Václava Havla na představení v klubu Na Chmelnici nebo v hotelu Tichý a na postupné sbližování divadelníků zakázaných s těmi jakž takž povolenými i na společnou tvorbu pod hrozbou nejrůznějšího omezování, ba i likvidace. Připomeneme zkoušky scénického časopisu Rozrazil a vznik televizní inscenace hry v režii Viktora Polesného. V archivních záběrech ukážeme, jak zajímavě znělo historické téma v loutkovém představení (Divadlo Lampion, režie Karel Brožek) nebo v rozhlasovém zpracování (režie Lída Engelová).

Téměř každý měsíc jedna divadelní hra Václava Havla z různých úhlů pohledu: zkušenosti režisérů a herců, názory odborníků a kritiků, ukázky video a audio záznamů, vzpomínky pamětníků a v neposlední řadě záměry, inspirace, reflexe a připomínky autora samotného.

Pozvání přijali a o možné budoucnosti peněz promluví:
Jaroslav Brychta, X-Trade Brokers, který se zaměří na výhody elektronických měn, Luboš Mokráš, makroekonomický analytik České spořitelny, který se pozastaví nad jejich nedostatky. Prof. Ing. Zbyněk Revenda, CSc. z Fakulty financí a účetnictví VŠE, který do debaty vnese trochu akademického nadhledu 
a Vít Kalvoda posluchače seznámí s fenoménem tzv. Lokálních měn

„Začetla jsem do Esterházyho textů, ironických, mačistických, láskyplných, mužných, leč poněkud zatížených mramorovou estetikou suverénního stylisty. Knihu jsem lítostivě a lehce podrážděně odhodila. A od ledna do února jsem milému Esterházymu psala tuto Zimní knihu, balíček literárních ‚vinět‘… je to kniha o mužích, ale možná současně o jednom jediném mnohotvárném a neuchopitelném muži; protože o lásce, o zimě lásky.“

Videozáznamy:

PÁ 21. 2. 2014

Tisková konference

Zahájení konference a úvodní projev

Evropa a krize demokratického kapitalismu

Hledání evropského projektu

Večerní debata: Jaká Evropa? Jaká demokracie?

Sklenka vína s J. E. Michaelem Žantovským

SO 22. 2. 2014

Evropa a meze občanské společnosti. Od konsensu ke konfliktům?

Federalismus: americký vs. evropský přístup

Podrobný program a životopisy řečníků naleznete zde.

Konference se uskutečnila v angličtině a češtině a byla simultánně tlumočena do češtiny a angličtiny

Indiáni mají ve Spojených státech unikátní postavení, nesrovnatelné s ostatními etnickými skupinami a vyplývající z jejich statutu „původních obyvatel“ Severní Ameriky. Během 20. století došlo k mnoha pokusům vyřešit „indiánskou otázku“, jejich základním znakem však byla nesystematičnost a nekoordinovanost. Periodicky se střídaly snahy o zachování nebo naopak anulování výsadního postavení Indiánů. Ve druhé polovině 20. století hnutí za posílení výsadních práv původních obyvatel rozvířilo americké veřejné mínění a zpochybnilo samy základy amerického politického systému. Jaké je v současné době postavení Indiánů, jejich vliv na veřejné dění a jejich vyhlídky do budoucnosti?

Výstava dokumentárních snímků fotoreportéra Eugena Kukly (1963) sleduje vývoj ukrajinských událostí od poklidné situace v prosinci minulého roku do napjatých okamžiků poloviny tohoto měsíce. Autorovy fotografie poskytují přímý vhled do centra dění – na střety v Gruševského ulici, demonstranty na náměstí Nezávislosti, stavění barikád z pneumatik, symbolu ukrajinské revoluce, a ohořelých policejních aut, rozbité ulice Kyjeva jako hrozivé pozůstatky proběhlých bojů.

Snímky zároveň umožňují poznat pozadí „života na Majdanu“ v záběrech z improvizovaných nemocnic, pravoslavných modliteben nebo rozdělování přídělů jídla a oblečení. Nechybí portréty známých osobností jako ukrajinského profesora a režiséra Mychajla Iljenka či bývalého českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga při povzbuzování ukrajinské prozápadní opozice. Jedná se ale především o zachycení tamější atmosféry a jednotlivých demonstrantů s jejich osobními příběhy.

Slovy Eugena Kukly: „Spektrum demonstrujících bylo nesmírně široké, od babušek po matky s kočárky, mladí lidé, staří lidé, veteráni z Afghanistánu, studenti, střední vrstvy, Kozáci... prostě celá ukrajinská společnost.”